kdyby má bolest byla jen
chorobou mého srdce,
již dávno byl bych uzdraven,
a tyto moje ruce
ke chvále zlého žití zas
krev mačkaly by z hroznů,
pohody letní zlatý jas
znova by žhnul mi do snů.
leč bolest má je v srdcích dvou
a u mne nedobolí,
dokud ji rukou laskavou
náš osud nezahojí
v tom druhém srdci z rubínů,
jež vzplát by chtěly jasny
a v rakvi z chudoby a snů
div že již neuhasly.