na místech, kterým říkají smutná,
nevzhledný, němý mimojdoucímu,
těžkého nápoje konvice hutná
bez jiskry však a báseň bez rýmů,
stranou kdes v trávě zadumán hrdě
v šedou svou zeleň kvete pro sebe,
sen odstrčeného ukrytý tvrdě
v hlubině kalíšků bez hvězd a bez nebe.
nádechů něha hnízdí v jich stínu
s žilkovím rukou, jež se nesepnou,
pohádka hyoscyaminu,
po kterém slepí ovšem už neslepnou.
vypuzen ze zahrad, vyloučen z kytic,
uprostřed chudých podoben výstraze,
je krásný krásou, jež, zemí se sytíc,
má její cit i k hořké odvaze.