Přeji ti, drahá, přeji ti
ze srdce upřímného,
aby ti osud byl milostiv
a uchránil tě zlého.
Bys kvetla keřem růžovým
uprostřed ptáků a vůní
a zrcadlila se pohoda
ve zraku tvého tůni.
Také však bouře přeji ti,
jež zocelují duši,
bys měla pro vše jemný sluch,
k čemu jsou filistři hluší.
Bys brzy unikla okovům,
jež na tvém mládí hřeší,
a volně, křepce, směle šla
životem, který těší.
Bys za horami a za moři
poznala krásu světa
a necítila ni na konec,
jak tíží člověka léta.
A konečně – láska je sobectví –
má plachá, sladká lani:
bys trochu radosti přijala
ze srdce mého, z mých dlaní.