Skip to content
1875–1947

bez konce

Stanislav Kostka Neumann

v otevřené rány žalu úsměv luny sněží hebce. po třeskutém intervalu něha opět vánkem šepce.

milosrdná zahradnice na hřbitově sází kvítí; vzlétla bílá holubice zpod ruky, jež měkce svítí.

choré srdce sotva dýše, choré srdce na kolenou: je to paprsek jen z výše, po níž beránci se ženou?

je to přelud, rozmar chvíle nebo posel vykoupení? – pro žebráka z černé míle není odpočinku, není...

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
bez konce · Stanislav Kostka Neumann · Poetry Cove