bez egoismu jedince i rodu
se dívat v dějů šerosvitný běh –
vždy někde zrají koše sladkých plodů,
když domovinu uspal mrazný dech.
vždy někde život vpřed se rve a dere,
když zdá se jinde vraceti se zpět.
ač krutá metelice do nás pere,
i pro nás puká světa krásný květ.
nic neztratí se z kladů pozemšťanství,
vše křivolace spěje k souzvuku.
tam dělný člověk, hledě na své panství,
zří na štěpnici plnou rozpuku.