Básničku k svátku chceš, má sladká ženo?
Jak holé řečiště a kamenité
je nitro mé však dneska vysušeno,
a zdroje písní hluboko jsou skryté.
Tak sobě dím i Tobě, drahá, suše:
Nač krásná ta i méně krásná slova,
jež míjí oblakem a zvoní hluše,
když skutek utek, utíká vždy znova!?
Víš, jak Tě miluji a jak Ti přeji
líbezný úděl na paloučku štěstí
a jak bych chtěl Ti v marnotratném ději
z krásného nejkrásnější v náruč snésti.
Co veliké však sny mé platny jsou Ti,
jež k nohoum Afriku Ti kladou celou,
když i sny malé stále se nám hroutí
před šerou perspektivou neveselou!
Čím trůn Ti v srdci básníkově zlatý
a pohádky všech jeho krásných plánů,
když dát Ti nemůže svět vrchovatý,
ba ani k svátku – kousek perziánu.