v šeď školních lavic bílému hochu
rubíny cestopisů plály.
jak by byl plakal, kdyby byl zvěděl,
proč cesty podnikali.
v karneval hoře, bolesti a muky
černého strhli člověka.
ta moře kolem beránci jsou jenom,
ten hrozný okeán je afrika.
teď pronásledujíce otrokářství
jsou imperialisty.
oblečen do lví kůže na sokl si stoupne:
kousek se povedl čistý.
otroci země mu dobývají.
otroci v prvních liniích.
otrokem bít se za otrokáře,
jaký to krvavý smích.
ubozí, stokrát ubozí.
a nevinní jak šelmy z lesů...
můj bílý hochu, tvoje cestopisy
jsou prolog ke krvi a děsu.