Heine, Heine,
sosno ztepilá
k žhnoucímu slunci na tvrdé skále!
Heine, Heine,
červe geniální
v útrobách pořádku a dobrých mravů!
Na tvoje srdce horké a bušící
– básník k básníku – hlavu bych přitulil,
o stejných láskách, o stejných záštích,
o stejných nadějích, o stejných bázních
šeptali bychom spolu.
Heine, Heine,
sosno ztepilá k žhnoucímu ohni slunce,
o nesmírné thalattě věčné a dobré,
o velikém Císaři, který se nevrátí,
o Ženě, jež jméno má zářící z oblohy,
o lásce, o bozích a o Svatém Duchu
šeptali bychom spolu.
Heine, Heine,
červe geniální
v útrobách bohabojné měšťácké society,
o knížatech, filistrech, svíčkových babách,
o recích, kteří jsou frisch, fromm, fröhlich, frei,
o vlastencích zpitých pod národním dubem,
o ženách s Vírou, Nadějí, Láskou
šeptali bychom spolu.
Heine, Heine,
sosno ztepilá,
Heine, Heine,
červe geniální,
Heine, Heine,
básníku můj!