Eh, bylo by to fádní,
také tebe ještě apostrofovat, miláčku!
Měj si ten svůj chlebíček,
měj si, co ti milostivá uštědřila ruka! –
Jeden po druhém. – Poznávám, poznávám.
A učím se plivat, víš, tak z celé duše plivat
ve tvář tomu tvoru, jenž se nazývá člověk.
Eh, bylo by to fádní.
K teplému kožichu psa svého jsem přitisk hlavu
se svou papirosou sám a sám.
Nenáviděný. Vysmívaný.
Ale volný, miláčku!
A nezaprodaný! A hrdý!