Kře rozvíjely smaragdové puky,
do jejich houští samici svou lákal
kos táhlými a flétnovými zvuky,
a jarní den se pomalu juž smrákal.
Z loňského listí jaterníků shluky
se modraly... a pramen jak by plakal...
tys myslila na brzký den rozluky,
já v oku cítil cos jak jemný zákal.
V předtuše samoty a nekonečných dnů,
jež stesky vyplní a smutek dlouhých snů
o kratinké té vesně naší lásky,
v předtuše pláčů tvých se pohled zamžil mi...
Na zem se stromů dav klad stíny dlouhými
a já ti hladil lehce krátké vlásky...