navždy nám, navždy odkvetlo jaro,
prchavé, křehké jaro těl.
na posečeném palouku kvete
soucitný, skromný jitrocel.
snad je nám ledačeho líto.
kukačka nezve po lesích.
věneček suchý z ilusí loňských
pod podobiznou visí tich.
a přec nám v krvi nehmotný skřivan
k snům jarním zpívá doprovod.
a přece klokotají nám v mozku
bystřiny smělých jarních vod.
jaro je vůle, jaro je zápas.
jaro je svět, jenž přichází.
i po smrtelné posteli jednou
nám rudé máky rozhází.