Smrti se nebojíš, vždyť život jindy
i bolí tak,
že tuhle dovolenou uvítal bys
s úsměvným klidem.
Leč na světě je tolik strašné krásy,
jíž se ti chce,
a tolik štěstí, které rozkvétá jen
ve vzácné chvíli,
že taká vteřina, když propaseš ji
a pro vždycky,
je oloupením bytosti tvé celé,
života tvého.
Života, který pro chudé a dobré
je krátký tak,
neb na každou jim krůpěj štěstí, krásy
čekati dlouho.
A pomyslit, co dnů a hodin ztrácíš,
jež z hlouposti
snad sám si maříš, žebrák příliš plachý
na prahu světa!