– Jak... cože... pane... což pak nevíte,
že takhle přece mluvit nesmíte
a tvářiti se jako nevinný?
Což myslíte, že nečtu noviny?
Vím... anarchie... co to znamená.
Jen zmatek, neřád, vraždu, dynamit.
To píše „Čas“ i „Čech“, to musí být.
Však ještě máme strážná ramena!
– Jsem anarchista.
– Nu, ano... ovšem... jsou i výjimky...
Je mezi námi rozdíl malinký.
Však náboženství, majetek a stát...
co chcete bez nich z lidstva udělat?
– Jsem anarchista.
– Ba, pravda, pravda... pracujte jen dál,
já chápu zcela ten váš ideál...
jsem také proti řádění těch slot...
však, račte... pardon... musím na záchod.