Pod verandou jsme seděli skoro sami
pod zasklenou verandou hostince v sadech.
Podzimek dráždivé vůně splýval s námi,
a všechno mělo jeho modravý nádech,
když četla’s mi Andrejeva.
V poslední zeleni se koupali kosi,
déšť teplý a tichý se pomalu drolil
a listí rezivé, jež chlad září kosí,
a stoly, pěšiny mlžným leskem polil,
když četla’s mi Andrejeva.
Tvá ruka měkká a teplá na mé snila,
až dveřmi dokořán vešla rozkoš cudná
a smysly zmučené blahem opojila,
že hořké krůpěje skrčily se u dna,
když četla’s mi Andrejeva.