Skip to content
1875–1947

2. Chléb a svobodu! To je dvanáct liter!

Stanislav Kostka Neumann

Chléb a svobodu! To je dvanáct liter! Oh, běda těm, kdo víc chtít nedovedou při rudých východech socialních jiter, kdy stříká horká krev v dnů jednotvárnost šedou.

Víc chtíti! Všechno chtít! Celou abecedu a všechny její liter smělé komplikace! Vše, čeho život žádá a co dává v sledu, vše, co je plamen, rozkoš, nadšení a práce.

Chléb a svobodu! To vždycky málo bylo a ještě méně tím lidé rozuměli. My chceme prostě vše, i to, co se jen snilo. Náš hlad je bez konce a my jsme věčně bdělí.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.