Polou ležím, polou sedím v posteli,
s bolavými zády robím nové číslo.
Je venku mráz a boží dopuštění,
někde snad si někdo na mne vzpomíná.
Polou ležím, polou sedím v posteli,
schátralý víc vztekem než-li nemocí,
časem odplivnu do studeného prázdna
a to patří vnukům Marxe pomlouvače.
S bolavými zády robím nové číslo,
hledám druhy pro lásku i pračky,
zatím co se genij lidské hlouposti
nad českými tiše vznáší vodami.
Je venku mráz a boží dopuštění,
psí počasí pro rheumatické lidi,
když není na koňak a není do smíchu
a hnusno být i chvíli mezi přátely.
Někde snad si někdo na mne vzpomíná,
na leccos vděčně vzpomínám si také
a hádám, kterým asi otrokům
je psáno nejdřív vysvobození.