Zde ležím churav horkém na loži
a jsem tak zemdlen, rád bych spal,
jen kdyby jiskrný proud myšlení
mně také jednou pokoj dal.
Nad ložem podobizny milá tvář,
tvář zemřelého přítele,
a usmívá se – pochybuješ snad,
že zdráv zas vstanu z postele!?
O jaks byl hloupým v lásce své,
že jsi se láskou zmořit dal!
Jak jsem já mnohem moudřejší –
umořím lásku, žiju dál!