Zapěl jsem píseň poslední
a stranou kladu lyru,
vždyť nemám více v struny ty
ni v sama sebe víru!
Ty struny zní tak bolestně,
jak by o zvadlé kráse,
o promrhané mladosti,
o pohrobeném čase.
Jsou zpuštěny a ztrhány,
jak vlasy siré vdovy,
a přece zní tak šíleně
jak žaly Aeolovy!