Zem, sotva ji sluníčko ohřeje,
již do barev, do zvuků vzkvítá –
a sotva že srdce mé ožije,
již touha mu lesklými nitěmi,
a milost mu zlatými sítěmi
zas na novo osidla splítá.
Jak padl mi jara květ do oka,
jak do sluchu národní píseň –
tak padlo mi děvčátko na prsa,
s ním celá ta zaleklá, šveholná,
ta sladká a náhle zas úbolná,
ta bývalá lásky tíseň.