Přede dvorem stará vrba,
pně už vydoutnalé,
samá jizva, samá troucheň –
kdy ji podtít ale?
S jara, když jí zbylá větev
květem pookřeje?
V letě, když své staré tělo
na sluníčku hřeje?
Či snad v zimě? spí pak jistě?
necítí to ani?
Starý strom a starý člověk
má tak málo spaní!