Vy děti lásky, chudé písně moje,
zdaž za otce se svého nestydíte,
že odmrštěny – sotva narozeny –
se za žebrotou k cizím odklidíte?
Australská žena, když jí dítě zemře,
ty drahé zbytky všije do koží,
a ve dne mrtvolu na bedrách nosí,
svou hlavu večer na ni uloží.
A když jak lístek uschlo, pohrobí je,
nad hrobem hrudou prsa rozerve,
vždyť je to svadlé kvítko její lásky,
a píseň mrtvá živé ze krve!