Jsem zaleknut, jako bych při hříchu
byl pojednou přistihnut býval,
však stalo se, od let co nestalo –
já věru teď nahlas si zpíval!
Vždyť ale snad sám za to nemohu,
proč tedy ta v zápětí tíseň?
jak padl mi jara květ do oka,
tak do duše národní píseň!
Ach, sladká nota!
nechť třeba se tesknota v prsou šíří,
ta písnička znovu zas hrdlem víří,
až zaklokotá.
Jsem ptákem v kleci:
když přistoupíš, v strachu on sem tam lítá,
však z hrdélka píseň už porozvitá
se tlačí přeci.