Mně dech se v hrdle ouží
a oči mne tak tlačí,
a teskno je mi do hlubin mé duše,
ba myslím věru, že je mi až k pláči!
Snad je tak děcku z rána,
když z nočních mrákot vstává,
a s pláčem šíji matky své ovíjí,
až srdéčko mu v ňadrech usedává.
Snad je tak louce z jara,
když nad ní slunce svitne,
a po travině, mladé po rostlině
zas první rosy visí perly třpytné.