Přerozkošný život mám,
kdož mi roven, všech se ptám?
Hektor vyje, macek mňouká,
děcko vříská, žena brouká –
hopsa hejsa! pravím vám:
rozkošný to život mám!
Co nám schází, co nám jest?
My jsme dva a dětí šest!
Ve dne nouze, v noci bída,
není kůrka, není střída –
nuže tedy, co nám jest?
Krkův osm a jedna pěst!
Nemám prádlo, nemám šat –
aj, taškáři, sper vás kat!
Co kde bylo, pobrali jste,
na boháče jako byste
byli trhli – styďte se!
vždyť nás zima roztřese.
Pod hlavou mám čepici,
kajda dělá svrchnici,
avšak mnohý tolik ani
nemá k těla přikrývání,
na holou si lehne zem –
aj, toť já přec pánem jsem!
Na spadnutí boudu mám,
zpuchřel kryt a přehnil trám;
nu, když spadne, bude dole,
odstěhujem se do pole –
zdarma světlo, teplo, byt:
světe, rač mi z cesty jít! –