O lidstvo! Stověký tvůj o svobodě sen se mění v skutek, v bílý volný den, noc chmurných porob k západu se plíží – hoj lidstvo – lidstvo, den tvůj již se blíží!
Obnažte hlavu, sehněte svou nohu, bijte se v prsa, plná panské pýchy: kněz Slovan sloužit národův jde bohu a odpuštění ždá za vaše hříchy.
Bůh stvořil člověka a člověk splodil Kaina, Kain splodil bratrovraždu, porobu, poroba vrhla v lidstvo chorobu, a vzrostla podlost z ní ta všeprodajná.
Ach vlny lidstva, dříve zrcadlny, jež kdys jen mír a volnosť, lásku pěly, se rozzuřily nyní, rozkypěly, zášť – zášť jen hučely ty strašné vlny,
brat stisknul bratra z panské choutky pouze, lid proti lidu hnal se v kanibalské touze, a místo hymnův luzna zapění o klenby nebes bilo úpění.
Rozsázený jak proutí podél břehu stál Slovan v udivení ztrnulém; mír jeho vítán byl v tom boji zlém – svou vzteklou pěnou jste ho potřísnili,
tak mnohý kmen jste urvali mu v běhu, i plnou záhubu jste jeho snili – o nesmírny jsou černé vaše hříchy, obnažte hlavu, sehněte svou nohu,
bijte se v prsa plná hříšné pýchy: kněz Slovan sloužit národův jde bohu a v oběť zápalnou u zbožném chvění sám klade na oltář své velké odpuštění!
Již samo srdce boží tím se rmoutí, že svoboda je lidstvu věčný sen, i vdechl bůh v to hybké slávské proutí a mžikem srostlo v obrovitý kmen.
Jen dechem božím, čistou myšlénkou, ne násilím kmen povznes’ hlavu svou, však je tak obrovitý světa pán, že kdyby v rozlíceném, mocném běhu
stoup’ nohou svojí v lidstva oceán, vy jako pěna vystřiknete z břehu. Než – nebojte se – máte odpuštění! a třeba u vás lásky k Slávům není
a třeba na nás posud plil váš ret – ne pomstu – boha lásky rodí Nazaret! Ten bůh, ten nechce panstva, nechce poroby, bůh lásky nechce přepychu ni chudoby,
chce volnost, rovnost všech a všude – všude! A volnost, rovnost v světě širém bude, neb lásky bůh, by skojil touhy odevěké, již vdechl žhoucí život slávské duši měkké
a milliony slávské lidstvu dal ku stráži. Když Slovan střeží, víc se jistě neodváží již nikdo rušit lidstva volný smír a strhnout volnost v starý hnusný vír –
o lidstvo, stověký tvůj o svobodě sen se mění v skutek, v bílý volný den, noc chmurných porob k západu se plíží – hoj lidstvo – lidstvo, – den tvůj již se blíží!
Cookies on Poetry Cove