V šírém poli pláně duté stálo,
po dlouhé zas době znovu květlo,
snad se o máji mu něco zdálo,
a že mladé zas, mu cos se spletlo.
Kolem vrabci štěbetali,
snad si z starce posměch ďáli.
Nežli sen mé lásky barvy ztratí,
šedivými budou černé vlasy,
nežli znovu počnu zas se smáti,
budou třesoucími mladé hlasy –
pak už arci uličníky
nechci mít za protivníky.