Ticho – jako ráno v dálném poli,

Ticho – jako ráno v dálném poli, kdesi jenom o kov hruda zvoní, – aj to stařec, – opřen o lopatu k zemi shrblá záda pracně kloní.

„Nevíš, kde zde přítel leží?“ – ‚Čím byl?‘ „Čím měl býti, blázne, – člověkem!“ ‚A jak umřel?‘ – „Puklo mu jen srdce, že mu oplatila lásku nevděkem!“

‚A kdy skonal?‘ – „Není dávno tomu!“ ‚Kde by asi ležel, nevím víc; neboť věřte, kterým srdce puklo, že jich leží tuto na tisíc.‘