Jeden žije jako měsíc:
sotvaže se trochu sebral,
nabyl trochu plných tváří,
už zas hubne, schne a mizí,
až je suchý jako tříšťka,
ohnutý jak žebrák kmet.
Druhý žije jako slunce:
věčně stejně boubelatý,
plný zlata, plný záře,
usměvavý, spokojený –
nebýt na něm trochu poskvrn,
čert by vzal nás ostatní!