V svět osněžili jste sníh jak oknem v jizbu,
snad vynese vás divý vítr zase,
a jak ty sněžné hvězdy rozpustí se v kalu,
snad utonete v živé bídy žalu.
Jen tulte se, hvězdičky malé, k sobě,
snad první dech té živé skutečnosti
rozpráší, rozvěje vás v krátké době,
jen tulte se, ach tulte se jen k sobě!
Zakrátko již snad větev po větvičce
urvána požene se do tmy čiré,
zdaž zahyne kdes v světa poušti širé,
zdaž ujme některá se v zemi siré!?
Můž být, že čekají vás šťastné losy –
však tulte se, ach tulte se jen k sobě,
teď ještě mladost vám ve srdcích květe,
a lásky je tak málo v širém světě!