Skip to content
1834–1891

ROMANCE O ČERNÉM JEZEŘE

Jan Neruda

Tak tichá voda, hluboká a k smrti smutná! Les kolem tichý, temný jako myrta rmutná, břeh zadřímlý a po něm mech jen roste hnědý, a je-li v mechu květ, je jako z vosku bledý.

Zde nezní včelek šum, zde není zpěvný pták, jen šedý dravec někdy v prázdné výši kráče, a zní to v ozvěnách hor kolem truchle tak, jak v dáli náhlý škytot z dušeného pláče.

Můj zrak, sny opleten, se v černou vodu vrývá – ta nezměřená tůň, ta něco dole skrývá! Snad česká pohádka tam, z krajův vyhoštěná. Snad dávných bohů kruh ta kryje sklená stěna.

Snad dlí tam českých našich hrdin slavný tem – vy bohorovní, úžasní vy hrdinové, již na vás zapomněla sirá česká zem a zapomnělo všechno pokolení nové!

Ti kdyby zaplakali pro národu hoře, to černé jezero by vzrostlo v černé moře, ti kdyby z živých prsou vzdechli, pozaštknuli, svým vzdechem jezero by z břehů vymrsknuli!

Ach nekliden je asi pod vodami sen a porván vzdechy těch, již spolu dole leží, však jsou to umrlců již tiché vzdechy jen, a povrchem to jako lehký mrazík běží.

Snad podsvětí nás všech zde v podjezerním šeru. Já zíral k horám kdysi v letním pološeru a zřel, že lesní strání, hlubnou v skalách slují kés divné postavy jak voje sestupují.

Ne lidské podoby, jen proutky mlhy spíš skrz kmeny tiskly se a s větve k větvi nesly, než oko dostřehlo, již byly blíž a níž, až jako šedý oblak na hladinu sklesly.

Ach smrt jich sílá denně od živoucích stolu, že nestačí noc celá k podsvětí jim dolů, a ranní hodiny když bílé světlo tkají, ty zbylé stíny v lesy kol se utíkají.

Ba kdykoli jsem vstoup v těch černých lesů lem, hned divné šepoty jsem slýchal v krokův ruchu a v náhle nepokojných tepnách cítil jsem, že na mne z tmavých houštin zírá oko duchů.

Jen nahni se a zři ty hnědé rostlin nitě, jak pod vodou se předou v pestře krásné sítě – tam musí něco být, v té vodě nezčeřené, a musí se cos krýt v té tůni nezměřené!

Jak lehký byl by skok, jak měkký dolů pád, a člověk přistoup by ku čárných bájů kolu – já vím, já pevně dím: tam musí něco spát, tam musí něco být – a mne to táhne dolů.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
ROMANCE O ČERNÉM JEZEŘE · Jan Neruda · Poetry Cove