Řekly sobě růže kdysi,
že své vůně pozbudou,
slavíky že rozněcovat
vůní k zpěvu nebudou.
Řekli sobě slavíkové,
že už zpěvu pozbudou,
že se růžím nikdy více
zpěvem kořit nebudou.
Minul den a smutek v oku
na sebe se dívali,
minul den – než přišel druhý,
slavíci zas zpívali.
Zpívali tak čarokrásně,
až ty růže zplesaly,
a ti pěvci vůní zpití
s větví k růžím sklesali!