Předlouho tíží osudův nás ruka,
však nás ta ruka sotva umoří,
a třeba chrám, jejž za dne vystavíme,
zas za tmy noční zrádně rozboří.
Aj každá osudův ta těžká rána
nám musí k nové radě pomoci –
nuž učme se, když noc nám chrámy boří,
v den pracovat a bdíti za noci!