Porodila rosa kvítek malý
po zářivém slunci prahnoucí, –
duch tvůj jarý zrodil idealy,
mile čistou myslí vanoucí.
Zahrálo si slunce ranním květem,
a juž kvítek slabou hlavu kloní, –
a tvé oko nad zbořeným světem
idealův hořkou slzu roní.
Co květ toužil, předce vyplněno –
políbením slunce uvadnul –
tobě osud dal však jiné věno –
snové prchli, ty jsi uchřadnul.