Pojď, Míno, sem a na klín můj,

Pojď, Míno, sem a na klín můj, není to napoprvé, já k vínu musím rty tvé mít, jeť obé jako z krve.

Jsem zvyklý vína oheň pít a mladé líbat líce, až nerozeznám blažený rty tvé od vína více.

A tys tak dobra! – Ku konci, když ospalý pak sklesnu, tu trpíš, že na klínu tvém jak malé dítě zesnu.