PODZIMNÍ

Sluníčko, ještě jen jednou tak poskoč si z hor východních do oblohy, jak tenkrát, když z dětské své postele jsem každého rána tak vesele

své vyšvihnul mladé nohy! Sluníčko, ještě jen jedinkrát zasměj se tak zplna, a bez ostychu, jak tenkrát, když oči své pozvednout

a na tebe, sluníčko, pohlédnout jsem nedoved beze smíchu! Sluníčko, ještě jen jednou tak zatoč se, jak tenkráte – prosím tebe –

když den co den, jakoby z úkolu, jsme tančili světem si pospolu a kolem nás nebe – nebe!