„Dnes, matko, rozložím se as již v plném květu,
dej vůně – vůně mi, nechť stačí všemu světu!“
tak v ranním soumraku hezounké škemrá poupě.
Však růže na to hned: „„Ty dítě, nemluv hloupě!
Přes celou ulici nechť sprostá děvka voní,
však růže tomu jen, kdo v touze k ní se kloní!““