„Oj! to divně nade krovem hučí!
bouř se vzpírá v šedých skalinách?
pláč to snad? či vichr bolně skučí?
co to hýká v pustých roklinách?
Modlete se děti – poklekněte!
Jistě že se někdo oběsil.
Meluzina úpí, naslechněte –
tak by divý vichor neběsil.“
Dvé robátek útlé ruce zdvíhá,
plachá ústa píseň zachvějí.
Hu ta rána! – blesk se v blesku míhá –
dvéře lítnou z vetchých veřejí –
A na prahu chlapec uděšený,
oči v sloup a ret má zsinalý;
„„Otec – na jabloni – oběšený!““
Klesá – děs mu mysl pokalí.
Dále svítí blesky v hromův víru,
sotva že se křížem požehnáš;
neviňátka pějí v blahém míru
za hříšného otce „Otče náš!“