Novými slunci rozleskne se nebes stan,
když palný vesmír zrodí nové, živé světy –
a národu když mému nový život dán,
též dány národu jsou mému nové květy!
Hle vedle mladých prací údělu –
když hlavy naše nadšenost rozhřála,
by také srdce naše pookřála –
dán průvod nám dvou skvoucích andělů:
dvě v jedné hodině se zrodily nám děvy,
dvě? či jedna to? – zrak náš to dlouho neví!
Dvě jsou to hvězdy, z nichž když jedna zmizí,
svět celý zdá se druhé hvězdě cizí,
dvě jezera to bájná vedle sebe,
z nichž v každém zrcadlí se celé české nebe,
dvě krásné myšlénky, dvě rosy krůpěje,
dvě ranní písně z hrdla skřivánkova, –
a každá zase v sobě celé jaro chová,
a z každé z nich tě svět zas celý ověje,
a každá, sestrou sama sobě v druhé postavě,
tě blahem může roznítit ku lidstva oslavě!
Dvě v jedné hodině se zrodily nám děvy –
dvě? či jedna to? – to zrak můj dlouho neví,
a srdce dlouho tuší, až ret bledna
v bojácném zapěl sobě šepotání:
Jste obě stejny – ach však jsi Ty jedna
mně milejší o celé milování!