Na tom pražském mostě
mnoho svatých stojí, –
často po něm chodím
trýzeň v duši svojí.
A pode mnou šumí
vody Vltaviny –,
v duši záměr válčí
velké, těžké viny!
Tajemná vod bráno,
k tobě cesta vratká –
a za tebou velká
tajemná pohádka. –
Však tu Krista Pána
rámě rozepjaté,
tu zas matky Boží
chrání líce svaté.
A v útrobách tichne
bouře vášní divá, –
má duše se modlí
a mé srdce zpívá.
Však až na železný
most se změní žití –
Bože, zdaž i tenkrát
tvá mě zář osvítí? –