Moudří páni vytýkají,
že jsme příliš subjektivní,
vzorem že jsou pěvci dávní,
ti že byli objektivní.
Inu ovšem, ty můj bože,
kdo jak dítě na svět troubí,
neví ovšem, že se světy
v jeho vlastním nitru sroubí.
Přikládejte k vzorům dávným
lineály jako klacky,
buďte vzorni, objektivně
pějte historické facky!
Nám však nechte subjektivní,
nevzornou a hloupou píseň,
vždyť my také necháváme
na pokoji vaši plíseň! –