Plno květin, plno svíček,
plno záře u oltáře,
ale jak ta svíce z vosku
mladého jsou kněze tváře.
Za ním sedí bledá matka;
chvějící se ruce v klínu
ofěrují jedináčka
svému bohu hospodinu.
A z pozadí kostelíčka
hledí žalné oči mladé,
mladé – žalné, jak kdy mládí
ráj svůj samo v hrob si klade. –
Však než ušlo dní pár po mši,
co jich bývá do měsíce,
matka – jista nebe – zhasla,
jak kdy dechem zhasne svíce.
A než dní zas uplynulo,
co jich bývá do půlroku,
nebyl žal a nebyl život
již v tom mladém dívčím oku.
Mladý kněz však v prvním roku
podkvasné pil kvůli zdraví,
druhý rok pil všeho mnoho,
třetí již jen koňak pravý.