Komu hlava mládím osloněná,
komu mladá šíje neskloněná,
kdo se posud směle těšit může
z budoucích svých vymyšlených světů,
komu v prsou ohnivá ta růže
nezklamaných posud nadějí snad zkvítá –
aj ten z chudých lístků, drobných květů
bohatý si věnec blaha splítá.
Čí však hlava bolem zšedivěla,
a čí šíje mládí zapomněla,
sotva že se ještě sehne,
když mu květy nejbujnější,
nejrudější, nejkrásnější
podáš novou pro radost –
ku kořínkům nechť si lehne,
kdo těch květů má už dost.