Když své oči někdo zavřel,
s nímž jsme žili v mládí době,
zdá se nám, jak srdce kus by
s ním si uleh v mrtvém hrobě.
Když pak zemřel vychladlého
pozdějšího soudruh žití,
počítáme, litujeme,
čím moh ještě světu býti.
S tebou však jak by mé srdce
celé ve hrob chladný kladli,
jak vše naděje by světa
zároveň už s tebou zvadly.