Každého jara kmeny rév
přehořké slzy lijou,
že těch tak málo ve světě,
již jenom víno pijou.
Mně vše už jedno, zdali svět
teď stojí neb se točí,
jen nad osudem truchlých rév
zas pláčou moje oči.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.