Slavný Čechův týne, bílý Karlštýne,
jak zapadlá v skalách šedá Tvoje hlava,
tak zapadla v dějích lidstva česká sláva;
vlna času mlčky Tvoji stopu mine,
vichr času skokem přes horu na horu,
neosvěžuje víc Tvoji hlavu choru.
Jsi, jak Tebe líčí pověst českých matek,
jsi náš poklad drahý, v skalách uzavřený,
až po konec kouzla kletbou usevřený;
kdy je konec pašij, kdy náš Velký pátek, –
kdy zas rozzvoní se hlasně české zvony,
kdy zas rozletí se volné české tóny!?