Přírodo, ty tuze krásná,
nad tebe snad v světě není,
když já někdy k tobě vyjdu,
nevycházím z udivení.
Vezměm na příklad ty ptáčky!
Pořád zpívaj, vrzy – vrzy –
tuze se těm ptáčkům divím,
že je to přec neomrzí.
Pořád též ti ptáčci žerou,
zobou, klofou, hlavou hází –
a já se jim zas už divím,
že si oběd nepokazí! –