Teď rozhodl jsem se tedy pevně – neustupně –
je jasno – půjdu na procházku!
A vezmu si s sebou Dunajka, dle předpisu
však s košíkem a na provázku –
„Anna!“
Jen abych se nezastudil! Snad dva kabáty
mně stačí – pod ně lehkou kajdu –
a počkejme – vezmu flanelový obvinek,
jen kde jej honemhonem najdu –
„Anna!“
Chlad jarní, jak známo, má tak mnohou nebezpeč –
a límec náš je trochu krátký –
nu pomůžem sobě, dáme si jej do výše
a na krk hedvábné dva šátky –
„Anna!“
A z jarního vzduchu, než mu člověk uvykne,
prý obyčejně nohy bolí,
radš trochu je dříve namažeme kořalkou
a dáme do ní trochu soli –
„Anna!
To koukáte! – ano, já teď věru půjdu ven,
je jaro, patnáct prý je v stínu –
Vy zatím tu celé jedno okno odevřte,
a na celičkou půlhodinu –
rozumíte, Anna!“