Kam letíš, ty mladá myšlénko,
ze zimních těch v duši ledů?
„Zde vylétla první hle včelička,
já pospíchám za ní v sledu.“
Kam letíš, ty milá včeličko,
hned v první té slunné chvíli?
„Já spěchám zde na sádek hřbitovní
se popást a nabrat síly.“
Však země je všude jako kost
a sady tak nahé, bědné –
„Ach na hrobech leží a voní a zvou
vždy sílivé květy medné!“