Jako vichr palné Sahary,
tak tvá láska, drahá má,
já jak poutník před ním putuju
k městu lásky, drahá má.
Zasáhnul mne vichr žíznivý
na mé pouti, drahá má,
skryl jsem obličej svůj na zemi
k ochraně své, drahá má.
Může být, že vichr tělo mé
v kostru spálí, drahá má,
a zas písek jednou odvěje
z bílých kostí, drahá má.
Budou v cestě bílé kosti stát,
v cestě k tobě, drahá má,
k výstraze až budou putovat
jiní k tobě, drahá má!