Co myšlének jsme mívávali v podlebí,
jak asi žíti budeme „tam na nebi“!
Již odpověděly nám na to vědy:
„Zem hvězda je, je částí nebe tedy,
a lidé vy už teď jste nebešťané –
a tedy víte, cože pak se stane!“
Nu dobrá, díky! My už tedy známe,
že mít se budem „na nebi“, jak teď se máme:
že v letě budem orat, v zimě peří drát,
„o švestkách“ vždycky špatné pivo pívat,
„ve čtyrech“ navečer si „maxla“ hrát,
„od času k času“ vyšší činži platit,
své prázdné chvíle pomluvami zlatit,
že ku všem nižším budem hrubi bývat,
však v úctě hluboké se před vyššími kývat,
že zkrátka třeba tam jak zde se chovat –
kde hezké děvče, hned s ním podovádět,
kde hezká žínka, hned ji pilně svádět,
a s mužem jejím pak se pohlavkovat.